When you die..!...I go for you!..

 Řekni mi...

Tell me..

By  MekiMeka/MekiMeki

MekiMeka Mě poprosila jestli bych tohle nemohla vydat a je to tu!

S NÁZNAKEM (Fakt pidi!) SasuSaku a NaruHina!

Every day we sat on the bench ..

The children we were ... And you know ... it is not easy to....forgive ....

Forgive? How is feel forgive?. What is it like to feel guilty?

How does it feel pain? What is it like not to live inside ..?

What is it all about?

Tell me ... "How it all?"

TELL ME "HOW IS IT ALL?!"?

Tell..me...

“Proč?!Proč?!Ptám se proč, ale nevím nic...?Říkal jsi “Jsi Otravná” ,ale nemyslel jsi to tak!..?!” ptám se tě ,ale ty jen stojíš a diváš se na mě s tím tvým pohrdavím usměvem.

Pochvíli ti ten tvůj úsměv spadne a nahradí ho vážný výraz “Proč?Proč?!..Heh..Protože ty mě nechápeš..!” křikl jsi po chvíli.

Maybe I dont understand, Maybe i dont feel

Maybe i not tell, Maybe I do not want to ask ...

Maybe ..? Maybe ...?

Maybe, I dont see, dont feel, dont hear, dont scream!

I do not see what you see cant see NOTHING!

So show me, I can feel, see, crying, I can understand.

Tell me what you feel, tell me what you see tell me, I do not know how you feel! ,

tell me that I have no reason to scream .. Tell me, I understand, I feel, I see, I hear, I dont will to scream!

“Ale můžu tě pochopit!Ale jenom když mi to řekneš!Jinak tě nepochopím!!” křikla jsem na něj a snižovala hals až do normální hlasitosti “Pochopit?!Ty?!-” Vysmíval ses mi a ten tvůj smích mi připadal jako když mi probodneš ušní bubínky ,byl jsi psychpat “-Ty..Ty!Ty nevíš co jsem viděl..!Co jsem prožil!Ty nic nevíš!Jak by jsi mě mohla chápat!?-” Pořád jses mi vysmíval ,ale mě to nevadilo ,protože jsem věděla ,že to nejsi ty.Věděla jsem ,že někde uvnitř tebe jsi to ty ,ten starý,občas usměvavý, kluk ,ale ne tohle.Tohle byla jenom tvoje temná stránka ,kterou jsi ukazoval čímdál častěji ,ale já vím-ne!-věřím ,že někde v hloubi tvého srdce jsi pořád ten starý Sasuke.Pořád jsi se smál až jsi se uklidnil.Začal jsis mě prohlížet ,připadala jsem si jako u doktora na rendgenu ,ale nenechala jsem se tebou zastrašit “Vím!-” zzakřičela jsem a počkala co ty na to “Víš?Víš?!Co víš!?” zakřičel jsi spatky “Vím jaké to je ,když ti umře nekdo blízký!-” mezitím co jsem mluvila tobě klesal usměv “-A víš jak to vím?!-” Křikla jsem ,ale předpokládala jsem ,že mě přerušíš ,a taky přerušil “Jakto můžeš vědět ty?!Hahahaha!!!” Zásmál jsi se ,ale nakonec jsi na mě pohlédl.Chvíli jsem mlčela a pozorovala tě...Mám,nemám? Ozývalo se mi myslí..

When I tell my painful story, you believe me?

I do not know!?

What if you laught to me What you will not believe me?

Isnt your steel i your hand, will not by blood?

Your face, your clothes ,will not by blood?

I say ,I will not say, I say, I will not say?

[:Ref.:] Every day we sat on the bench ..

The children we were ... And you know ... it is not easy to....forgive ....

Forgive? How is feel forgive?. What is it like to feel guilty?

How does it feel pain? What is it like not to live inside ..?

What is it all about?

Tell me ... "How it all?"

TELL ME "HOW IS IT ALL?!"?

Tell..me... [End Ref.:]

“Budeš se mi smát, a nebudeš mi věřit.Když ti to řeknu budeš se mi vysmívat,budeš me odtlačovat dál,budeš mě nenávidět.Budeš mě považovat za vraha..” Řekla jsem klidně a ty jsi na mě vykulil ty tvoje dvě černé oči.Mnula jsem si zapěstí, nevěděla jsem jsetli ti to říct,nebo ne?Jáká je možnost ,že tvůj měč nebude od mojí krve?Jaká je možnost ,že nezemřu?

So show me, I can feel, see, crying, I can understand.

Tell me what you feel, tell me what you see tell me, I do not know how you feel! ,

tell me that I have no reason to scream .. Tell me, I understand, I feel, I see, I hear, I dont will to scream!

Dont make me a killer!

I know that I saw, I know I hear, felt ...the suffering of all ..!

I know I no help!

I know I was there!

I know that I saw, felt their blood!

I know that I was helpless!

But understand me when I was in the possibilities!

But understand me!

“Tak mi to řekni,Nebo ukaž!” křikl jsi klidně.Zvedla jsem rychle hlavu ,ale neodpověděla jsem.Až pak mě napadlo ,že tím ho můžu dostat zpět!

Mo je odpověd byla “Ukážu ,ale pomoz mi..” řekla jsem a podívala jsem se do jeho černých očí,ruce jsem svěsila podél těla.Po chvíli se jeho [krásné] černé oči změnili na červené oči...A už jsi to zase nebyl ty-....

Všechny vzpomínky mi proběhly hlavou ,ale pořád jsem se dívala do jeho Sharinganu.

Moje vzpomínky jak jsem byla malá se se mi zjevovali.

Viděla jsem celý svůj dosavadní život ,plakala jsem proněj a on to viděl..Ano i to jsem mu ukázala..VŠECHNO...

A pak .....Jsem se soustředila na ten čas,tu dobu,to místo.

Najednou se zjevil TEN obrázek.

Tell me see you how it hurts?

Tell me how is it!

Tell me how taste blood!?

Tell me what you see?

Or I dont know! I dont know! I dont know! I dont know!

I dont know! So tell me ...

Moje matka probodlá špičatou věcí na stěně,ruce rozpoložené jako ježíš,hlava svěsená dolů.Můj táta napíchlí na kataně ,která byla ostřím nahoru zabodnutá do země,hlava zakloněná,ruce podél meče na zemi končící.Okolo obou dvou plno krve ,a od mé matky ke mě se pomalu valila ,z velké kaluže, její krev a skončila mi u nohou.Byl tam slyšet kříik.

Do you have reason to scream?

Do you have reason to cry?

Do you have reason to hear my screams?

Do you have reason to see?

Do you have reason to feel?

Do you have reason ..?

Můj křik se ozýval místností.Křičela jsem jako smyslů zbavená a slzy mi tekly proudem.

O dva dny později ,kdy zabili moje rodiče ,jsem mu ukázala, jak jsem trpěla.

Seděla jsem na židli s hlavou sklopenou a přemýšlela jak to bude dál..

You do not want to see,hear, feel nothing!

You were the wrestler, you were your man!

Did not want to to be like me?

So what you wanted hear?

Tell me ...

Vypnul jsi si svůj Sharingan a díval jsi se na mě.

Dlouho jsi se na mě díval a pak jsi z ničeho nic ledově klidný řekl “Co po mě teda chceš?”

,dlouho jsem přemýšlela..Ani nevím proč ,ale já a moje vnitřní já jsme se hádali.

Nakonec jsem se rozhodla mlčet ,ale on to tak nenechal “POMŮŽU TI!” křikl na mě.

Tohle mě vzalo ,co?ON mi chce pomoct?!Svarštila jsem obočí k sobě ,ale zase povolila “Proč?!Jak?!” blbé to otázky ,ale chtěla jsem na TOHLE znát odpověd!Jenom se ušklíbl “Můžu ti pomoct.Můžeš zabít toho kdo vás unesl!Budeš silná!” křikl směrem ke mě.

You want to help me, but why?

Tell me it! Tell me what you feel?

Tell me, why you do it?

“Přímáš nebo ne?” řekl jsi ,ale neusnadnil jsi mi to.Možná ,že bych to mohla zkusit? Ptala jsem se sebe a on čekal a díval se No tak Sakuro!Vem to!Proč?Protože ,když ho poznáš ,můžeš narazit na jeho slabinu ,a pak!BUM!Zapíchneš ho! Ozvalo se lišácky moje

druhé já.Přmýšlela jsem a došla k závěru ,že to “Příjmám!” křikla jsem na něj ,a to zapříčinilo ,že ptáci na stromech ,kteří nás pozorovali se vyplašili, a odletěli..

Na tváři se ti zjevil tvůj občasný úšklebek.............

*----------------*--------------------------------------*----------------------*-----------------------------------*-+

What do you want from me?

Tell me why you do it?

Tell me why are you helping me?

[Ref.:] So show me, I can feel, see, crying, I can understand.

Tell me what you feel, tell me what you see tell me, I do not know how you feel! ,

tell me that I have no reason to scream .. Tell me, I understand, I feel, I see, I hear, I dont will to scream! [End Ref.:]

Sorrow go laughing alone to sleep

and from the boat cant take more!!

$/////////////////////////////////////////////////////////*///////////////////////////////////-//////////////////+/////////////////////////$

Na Úvod:

Učila jsem se u tebe dva měsíce.Zesílila jsem ,ale nepoznala jsem tvoji slabinu.

Po dvou měsícech a dvou týdnech jsem ti řekla ,že odcházím zpět do Konohy.Nabídla jsem to ,že můžeš jít k nám ,ale ty jsi říkal ,že tvoje místo je tady.

Když jsem procházela lesem nezapoměla jsem na tvoje poslední slova před mím odchodem “Já se možná jednou vrátím ,ale ne dnes!Zbohem ,a rád jsem tě viděl..” Když jsem se ohlédla už jsem viděla jenom tvoje záda ,a byla jsem jednou ráda ,že vidím tvoje záda

..ODEŠLA JSEM Z JEHO ÚKRYTU..

Misi jsem Tsunade ohlásila jako nesplněnou ,když se mě ptala kde jsem byla tak dlouho ..zmizela jsem...

8 měsíců 19 dnů od našeho posledního setkáni jsi se sebral ,nabral rozum a vrátil se do Konohy.Naruto z tebe měl velkou radost!Ale já ,když jsem tě viděla nehnula jsem se z místa.

Pak jsem si to ,ale přebrala v hlavě a přidala jsem se k vašemu objetí.Všichni tři jsme na sebe nemuseli mluvit.Nestačili slova ,ale činy.

“Zase jsme Tým 7!...” křikl Naruto.Odpojili jsme se od sebe a já měla velkou radost.

“....Jsme Tým 7....”

END OF “Řekni mi..

“Tel me..”

A tak žil celý Tým 7 až do smrti.

Jo a Naruto si vzal Hinatu ,měl tři děti (možná i víc).

Sasuke si zase vzal Sakuru ,milovali se,a obnovili klan Uchiha.

HAPPY END!

By MekiMeka

“Hope dies last ... And I know what you want say to me!!”